Ten kluk uz od narozeni nemluvi. Ted spi. V televizi skoncilo vysilani, je pozde v noci, otec spi ozareny slabym modrobilym svetlem na pohovce. Probudil ho zvuk před domem, ozval se i pes.
Oknem zahledl jeho auto mirici cestou vzhuru do hor. Vzhledem k tomu, ze cesta v horach konci, sbali se a jde po ceste smerem do hor. Auto tam musi byt, nebo pojede zpet proti nemu. Mesic stale sviti, kdyz potka starsiho chlapa s otevrenou drevenou skřínkou, ten ji zaklapne a podava otci, ktery se ho pta, jestli tudy videl projet auto. Skrinku nechce, ale stejne si ji vezme, doma do ni neco da. Auto skutecne najde. Někdo ho nechal u reky. Zmizely zvykacky a sedadla zustala v lehatkove uprave. Zpet doma jsou manzelka i syn i dcera radi, ze se jednak vratil otec, a i Skoda ze je zpet. Pri dalsi ceste autem si otec vzpomene na skrinku, kterou ma v kufru, mozna se bude hodit manzelce na drobnosti, nebo by si ji mohla vzit dcera, protože skrinecka je to pekna, na dennim svetle je peknejsi, nez bylo videt pred nekolika dny v noci. Jak to, ze skřínka nejde otevřít? Syn, ktery nemluvi, rukama ukazuje, ze ji zkusi otevřít, je tam pojistka. Matka říká, ze podle toho, jak bude uvnitr vypadat, by v ni mohly byt jeji sperky, dceri by se kdyztak hodila na gumicky do vlasu. V tom se ozve hlas, ktery nikdy neslyseli. Na syna ze skrinky zari modrobile svetlo a pta se otce, jestli bude mit odpoledne cas, ze by se rad sel podivat do mesta na elektrickou kytaru, kterou mu před nedavnem slibil.