Chtel jsem se tady na tomto foodblogu vyjadrit k jeste jedne veci. V sobotu po gulasi ve 13. poschodi jsme si dali kaficko a kolacky z Javoru a vyrazili jsme na prochazku. Nevim, co za lobotomii nas zavedlo ke dverim Cukrarny Maruska. Celkove to tam vypadalo hodne slevove, asi 4 druhy zmrzliny, mnozstvi takoveho toho barevneho neceho v plastech (co se asi kupuje deckam) na pultech, a nekolik ruznych druhu zakusku. Mozna i vic nez polovina stolu obsazenych. Zajimave. Svym zpusobem. Dal jsem si spicku a navrch trubicku. Trubicku pro porovnani s jednou trubickou z Hanusovic, ktera uz ma v mem zivote pevne misto. Venku na slunku jsme to rozbalili a pustili se do toho. Spicka s dnes typicky plastovou chuti, budiz. A trubicka s netypicky octovou vuni i chuti te bile peny uvnitr. Podivejme se. Slabossky jsem nechtel jit vracet rozjezenou trubicku zpet k pultu. Coz je moje minus. Ale chtel jsem timto podobenstvim ukazat na jednu vec. Co to ma sakra byt, ze na miste, kde by si clovek mel udelat radost, mel by se odmenit, mel by si pochutnat (pomineme-li prostredi, obsluhu, ostatni lidi vc. deti, atd.) tedy v cukrarne/ kavarne, je k dostani neco, co nejen ze neni dobre, ale jeste je to nedobre ze zjevneho duvodu (v tomto pripade tipuju ocet misto umeleho citronu?). Zakusky ve Zline na tom nejsou celkove moc dobre, ale toto je moc.
Rad bych tento prispevek poslal pani Marusce k precteni, ale nenasel jsem na ni e-mail. Tak tam asi brnknu.
Tak jsem tam ted volal a pry se trubicek prodalo moc a nikdo si nestezoval a mel jsem ji tam jit ukazat.
Myslim, ze ani ted mi neni nijak lepe.