Únor 2009

kovbojs

23. února 2009 v 14:08 | erjé |  oblečky
Málem jsem, pres vsechny ty paradni hromady snehu, zapomnel na kovboje. Hluboke zaveje a zasnezene cesty, huste chumeleni a zvlastne utlumeny zvuk to je neco! To je romanticke. Zalezt si do tepla a dat si zimni drink a mokre boty na topení, to k tomu primo smeruje. Jenze co kovbojove?
Kovboj pokroucene stoji a pevne svira lehce kourici asi desetikilovy revolver. Padla rana, ale jakoby ani nepadla. Nebo nevime. Nepamatujeme si. Jen enemy se támhle sesunul na kolena a pak na zem. Do zaveje snehu, samozrejme.
Je romantictejsi tlacit sanky v cepici s bambulou nebo zvednout ze zeme jeste horkou o zvon kostela rozplaclou kulku, ktera minula cil?
A kdyz prijdu domu, bude mi lip?

zluty snih

19. února 2009 v 7:09 | erjé

Frank Zappa zpiva v jedne pisnicce snad o eskymakovi (inuitovi) neco jako nejez zluty snih.
Chapu to tak, ze ten severan jedl zluty snih.
No a mne pripada, ze jsem snedl zluty snih. A vsichni doufam vime, co zluty snih znamena. Ze?
Stalo se to vcera v praci, kdyz mi na stul priletel papir: Plan dovolene na rok 2009. Peclive jsem to vyplnil a pak se zdesenim zjistil, ze na letní mesíce mi zbyly ctyri dny dovolene. Zvlastni, ze. Ale asi to dela ten tyden narizeneho volna v listopadu. No nic. Treba se to jeste nejak samo vyresi.
Byl jsem vcera ve vecernim kurzu kresleni (vecerak). Nez jsem se stacil rozhlednout, sedel predemnou nahaty pan (asi 61). A musel jsem ho kreslit. No nemusel, ale neprisel jsem tam nekreslit. A stari lide maji uz v tele vepsany zivot. Priste snad bude atlet (23).

dortik

17. února 2009 v 8:46 | erjé
Uz dlouho planuju, ze vas, ctenare papirkoveho bludu, seznamim s mou vášní pro dortik. Rikam mu dortik, kdyz na nej ukazuju pres sklo vitriny v cukrarne, rikam mu dortik, kdyz je snezeny. Rikam mu dortik, kdyz mam od neho otisk na nose.
Cukrárna, nejcastejsi misto vyskytu dortiku, je blizko našeho baraku. Vzdycky v ni sedi nekolik duchodcu u sklenicky. Podle toho to tam smrdi. Driv tam byl muj oblibeny zakusek vetrnik, ale kdyz ho zdrazili (za pro me unosnou mez), tak jsem presel na dortik.
Vzdycky, kdyz ho jim, tak premyslim, z ceho je udelany. Musim totiz zminit, ze je pokazde z neceho jineho. Prisel jsem na to minule a tvrdim, ze je udelany ze zbytku ruznych jinych zakusku.
Jedine, co zustava porad stejne je oranzova marmeláda v bilem krouzku na vrchu.
Jo, tak jako zivot - porad jiny, ale se stejnym suprmarketem.

vikend

16. února 2009 v 15:12 | erjé
V Brne jsme v sobotu videli 3 výstavy. Výstavu Stotisic let sexu, vystavu o ceske ucasti na Expo58 a vystavu mladych maliru ve Wannieck. Na sexualni se mi nejvic libil privesek ve tvaru malinkateho oboustranneho penisu i s kulickama a takovy paradni okridleny falus s vlastnim falem a nozickama a kridlama a rolnickou. Na druhe vystave se mi libilo sklo a porcelan a dalsi takove ty u nas vyrabene veci z konce padesatych let. A ve Wannieck Gallery jsem si pripadal jak v jinem svete. Je to pro me asi nejlepsi vystavni prostor u nas. Videl jsem nekolik obrazu, ktere bych rad mel doma na stene (a kterych bych rad byl autorem, nebo alespon spoluautorem) a videl jsem i par obrazu, ktere bych nechtel mit doma na stene (a kterych bych nechtel byt ani spoluautorem).
Co mely ty 3 prehlidky spolecne? Vsude byla sleva na vstupnem.
Ovsem musim zminit i neprijemnou zalezitost. Myslim si, ze devcata Čokovoko (jsem jejich fanousek) moderovala karaoke vystoupeni v nakupnim centru Vankovka. Shodou okolnosti jsem v te chvili zvykal nezvykatelny kus ryby z nabidky u pultu nordsee. Spatna kombinace úděsných zpěvů a kožovitých soust. Vzdycky si rikam, ze uz nikdy nic takoveho neudelam (=jidlo jinde nez doma, nebo v Saloon pizza), ale po case na to zapomenu a pak toho zas lituju. Tolik vylet vlakem do velkeho mesta.
V nedeli jsme meli setkani se skupinou, se kterou jedeme na lyze. Seznamil jsem se a napsal si par poznamek. Skoda, ze jsem si nenapsal jmena pritomnych, protoze vim tak max cca jedno jmeno. Tak teda pak v autobuse, snad.
No a na zaver jeste jedna dobra zprava. Pote, co jsem prastil pracovnim stolnim telefonem o pracovni stul v praci, zacal zase mluvit nahlas.
A je po vikendu.

Storno.

12. února 2009 v 13:14 | erjé
Dneska se trapim.

ctvrtek rano

12. února 2009 v 7:07 | erjé
Vcera jsem se poznal vyhodu nekuracke hospody. Sedel jsem uvnitr a nechtelo se mi ven. Posloucham nove Racounters tedka poranu. Sedel jsem za stolem a byl jsem strasne liny jit ven a predvadet drzeni ciga v mrazu. Po ceste sem, ted sedim za stolem v mistnosti se stolem a ruznyma skrinkama, pohovkou a hromadou papiru, jsem premyslel o ruznych vecech. Kolem sel, rychleji nez ja, typek a mel v usich muziku. Byl jsem rad, ze mi nehraje muzika po ceste do prace.
Vcera jsem po navratu z Lužic rekl vetu: Toto je hotel Ondras. Mozna ze to pomohlo klukovi, kteremu kamosi volali sanitku, ale nevedeli, kde jsou.
Jsem jeste toto? Asi jo. Zabehnu si do obchodu na snidani (a rovnou i obed), na dnesek mi zbyla dvacka. Ej!

zatisi

8. února 2009 v 15:17 | erjé
Podarilo se mi po dlouhem Trapeni dodelat obraz. Je v pravo v akryl slozce.
Souvisi s moji cerstvou praci asi tak, jako obed u mongolcu.
Povedlo se mi to prirovnani, nebo nepovedlo?
Chtel jsem jeste psat o ruznych vecech, ale neni mi dobre.

cesta do ovy

3. února 2009 v 13:44 | erjé
Porad jsem si nezvykl rikat misto slova "skola" slovo "prace". Takze si porad beru do skoly svacinu a ze skoly jdu rovnou domu. Dnes me to ve skole bavilo, ale vcera to byl des.
O vikendu jsem byl v Ove. Byl jsem v Mirroru a byl jsem na koleji. Z koleje jsem vysel nejdriv do obchodu a pak uz jen na zastavku ODISu.
Paradni vikend to byl, ale zla byla nedele. Podmnozina. To jsem uz tusil, ze musim jit druhy den rano tam, do toho.